Anotace: Láska kvete v každém věku , od dítěte po kmeta, roztahuje náruč , nebo taky klepeta....

Jsem sám,
jsem sám mezi lidmi
vprostřed města.
Čekám - snad, proč a na co.
Na pípnutí mobilu,
esemesky tiché volání?

Těším se jak malé děcko,
na své první kolo,
mladá dívka ,
na své první, horké vyznání.

Nejsem mladík
ani roztoužený panic.
Čekám však tu dál
a někdy je mi na nic.

Proč dál tu spřádám
bláhové své naděje,
nač, vždyť přeci se nic neděje.
Mám už něco za sebou,
vím jak život se mnou
někdy zachvěje.

Když se ale ozve vytoužené,
tiché pípnutí a volání.
Ruce, nohy se hned roztřesou,
srdce bije v divém rytmu,
jak by z hrudi vyskočit mi chtělo.

Potem rosí se mi čelo.
Všechno kolem zmizí, potemní,
nic už moji touhu zdivočelou,
nezkrotí a nezjemní.

Kuš starče a uklidni se,
jsi přec jenom kůže stará,
brejle, pleš a břicho.
Pro tebe už jsou jen,
bačkory a fajfka.
Teplo u krbu a ticho.

Kam tvé poblázněné duši staré,
letět by se zachtělo.
To tvé unavené , obnošené tělo,
odpočívat, občas klimbat,
už by jenom mělo.

Ne ,ne a stokrát ne.
Jsem sice stále,
to stárnoucí a scvrklé tělo,
avšak s duší dítěte.
Jež má radost,
bezbřehou a nekonečnou
když na sklonku života,
tichá, rudá růže vykvete.

Publikoval(a): Taren, 7.11.2014