Mozaika
Mozaika
Tichou noc plnou
zářivých hvězd
rozsekl hluk střelných zbraní
ozvěnu sráží k zemi
s krvácejícíma ušima
Slunce vyšlo nad levandulovými poli
"Comment allez-vous, mes dames?"
ptá se sedmikrásek
tiše rozzářených v koberci smaragdů
Z větví sténajících borovic
houká stříbrná sova
hlasem zatracených...
Vůně jehličí a vlhkého mechu
s vzdáleným závanem jižního vichru
který rozcuchal rozpuštěné vlasy
prsty kostlivých přízraků
Jemné cinkání unáší teplý vítr
mezi modrožlutými paneláky
má chuť čokolády na jazyku
Publikoval(a):
glacier, 7.11.2014