Anotace: . . .

Svět nás tehdy teprv obdařoval
chápáním věcí.

Tebe možná trochu dřív, než mě,
dodnes to nesu jako svou nejspálenější křivdu

Byla to ta nejtajnější opravdová láska
která mne obklopila, ale neprostoupila,
která mne pohltila, ale nedala se znát,
která opředla mou mysl, ale nikdy mi nedovolila
píchnout se o vřeténko.

Kdybych tehdy věděla, co teď,
možná by tvá ruka byla dnes v té mojí

Je to těžké, když tě zaslepuje
tvá vlastní jistota vším
a to, co by člověk potřeboval,
je ukřižováno věcmi, které chce

Promiň mi ty promarněné chvíle

Promiň mi svět, ve kterém
neexistovaly odlišnosti,
jen mé ideály
a promiň mi svět,
ve kterém jsem svými verši
ukamenovala Afroditu
a zardousila Sapfó.

Publikoval(a): Poutníček, 2.11.2014