Anotace: ...

Na druhé straně soumraku
čeká nás oprýskaná loďka;
svou vlastní hudbou tiší hladinu
abychom měli závrať
(jen z vůně sležené trávy)

a Rimbaudova tvář místo měsíce
chytá mouchy na své dětské čelo;
podnební ptáci za sebou vlečou lunaci -
jejich fráčky trocho zcuchalo
kradmé zašustění kůže o kůži.

Dávno vím, že zpronevěřují Tvůj spánek
ale na pár slovech stojí svět
a chrám a nachystané obětiny:
tolik tě chci…
(nechat bezelstně spočinout)

ale už zbývá jen slůvko rozloučení,
když v každé buňce něco se vznítí,
proto těším se na další noc
kdy se zavřenýma očima
svým dechem ti pokreslím rty.

Publikoval(a): Lugilla, 1.11.2014