Královna
Královna
Jsem jen jedinec, co překáží
Otravná, jako když naráží
Ledové kroupy do skla oken
Hlupák, co zůstal nepochopen
Jsem jen zdechlina, co tupě zírá
Jak brána pekel se otevírá
A slabé hlasy tiše ji zvou
Na poslední cestu nekonečnou
Jsem, a přitom neexistuji
Sama sebe korunuji
Na královnu krutých hříchů
Královnu sebelítostníků...
Co se nechtějí měnit povahou
Proč ostatní jsou mi ostrahou
A útěk tedy není možný
Chci nepřekážet, jednou provždy
Publikoval(a):
KatieP, 26.10.2014