Anotace: Nikdy snad mne nepřestane fascinovat a udivovat , ten každodenní , stále se opakující rituál, doznívajícího , unaveného dne. A nového rána , plného nadějí , radosti i starostí , které nám život přináší...

Den , co den,
světlo přichází a mizí.
Jitro rozjasní se , září den.
Vzápětí však moc svou ztrácí,
temno tiše vkrádá se už sem.
Černým, sametovým hávem,
zvolna kryje, unavenou zem.

Světlo pohasíná, mizí,
ztrácí paprsek svůj ryzí.
Barvy šednou,
věci pozbývají tvaru.
Všechno dobré,
krásné, ošklivé i špatné,
vytrácí se, v tomhle temném davu.

Noc jež vládne svoji černou mocí,
přichází však poznenáhlu
o svou temnou vládu.
Stíny blednou, objeví se
i náznaky tvaru.
Jasná záře neodbytně rozlévá se,
jitru ku pomoci.

Paprsek , ten první ranní,
příroda hned časně k ránu,
radostně a přívětivě přivítá.
Stromy, květy , tráva , zvěř i lidé,
vstupují tak odpočatí,
do své další dávky
z dílny síně života.

Publikoval(a): Taren, 25.10.2014