Anotace: Nevím , zda jsou ty otázky moje, nebo Jeho....leč jsou tu a k nim přicházejí i odpovědi....Věřit , ptát se , nebo nevěřícím Tomášem jen zdát se....

Boží otázky

úvod k dialogu:

Někdy večer , pozdě v noci ,
napadlo mne cosi.
A hned , zčista hlásilo si.
Tužku vezmi ,
sedni před ten prázdný, čistý kousek papíru.
Pohovořme chvíli spolu , mám otázky.
Zapomeň teď na vrásky a nedři stále do úmoru.
Báseň tvou Ti nadiktuji ,
jen tak pro radost a z nadsázky.

Díky Charlei.....


Jsi básník , nebo blázen starý?
Ech , co na tom záleží,
vždyť v tom dnešním , neosobním světě,
obojí je spíše přítěží.

Myslíš , nebo odpověď už znáš?
Bože ,na co se mě ptáš,
odpověď tu správnou , pravou,
dobře víš a znáš.

Neptám se tě proto,
že odpověď tu vím.
Ptám se , co ty na to ,
tady teď a s tím.

Nevím, zmatený jsem vskutku.
Duše má je vyděšená,
plná strachu, starostí a smutku.

Smutek , starosti i splín,
to je pouhopouhý ,
nechutný a hořký blín.
Jež vy lidé rádi,
do poháru radosti a lásky,
sobě kapete.

Ten pocit je klamný,
člověče a brachu starý,
básníku ty psavý,
ať tě vůbec neplete.

Duše Tvá je duší hravou, mladou...duší dítěte.

Publikoval(a): Taren, 23.10.2014