Anotace: Na koho myslíš hnedle zrána když se probouzíš?

Rána

| Marie Bernadeta | Milostná poezie




Rána jsou tmavá a lenivá
kdekoho hřeje peřina

z pod které nerad vylézá
Ještě si přivřu víčka

a myslím na tebe lásko má
Pak někdy ucítím tvůj dotek

a vím že jsi taky vzhůru
Ten kdo nás nezná

závěry z toho nedělá
ale kdyby to věděli

ti co tě znají
asi by na nás dělali tyty

Na koho myslíš hnedle zrána
když se probouzíš?

Na svoji ženu nebo na mne?
A kdo je láska tvoje?

Kdo vlastně tomu rozumí
co větší cenu má?

Zda letitá láska k ženě
která je vedle tebe?

Anebo láska tvoje z duše
která tě loni v náruči mé potkala?

Všechno jsi prožil se mnou ve snech
Když oči zavřeš jsi jen se mnou

Jsem tvoje touha láska a sen
Ta která nepřestává na tebe myslet

Vždyť tvoje jméno nosím na rtech
celičký boží den než se zas sluníčko moje

do náruče snů ke mně vrátíš
a já myslím jen na to až spolu budeme v objetí

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 13.10.2014