Anotace: I takové může být léto.

Červenec ponurý, tak chladný, je dešťů čas
to jen z lásky zůstal, hrdličky smutný hlas
slábne s ozvěnou, vzpomínky v dešti kvetou zas
krůpěje co zůstaly, bolest ožívá, v pavučinách řas…

…Jen tichý blázen, co zůstal, dál životem kráčí
svraštělý obličej vypráví a šediny ve vlasech tančí
příběh co je v očích, poslouchat s větrem stačí
slunce nehřeje, neumí se smát, nebesa pláči…

…Kolik krásy, svět zplodil, to ptá se pohledem
žen nádherných, to jen bloudil rodným krajem
se svou samotou a vzpomínka je snem
tou iluzí, co objímá, jeho příběhem…

…To bylo tenkrát za starých časů
chmel zrál a pivo vařilo se z klasu
slunce zářilo, lány širé hladily, nitky paprsků
svět měl, svůj půvab, tu svou krásu…

…Louka rozkvétala, to den se probouzel
sladce voněla medem a v rose se procházel
na chodidlech ji cítil, třpyt kapky odrážel
démanty z vody, ty krůpěje, jejich lesk uviděl…

…Ptáci kroužili nad hlavou i nad lesem
krásně vánkem šuměl, do krajiny vrhán stínem
v korunách se jas procházel jen ladným tónem
co dřevem zní a unáší svou melodii vzduchem…

…Potoky plné ryb, ploutev a šupina si plula
třpytí se jako křišťál, těla ryb, co vodou se leskla
síla života, ta energie v žilách, to srdce bila
matka Příroda, kouzlem mocným, život jim dala…

…Třešně zrály, to život má chuť sladkou
báječný a pocity štěstí jdou s tebou
stínem co vrháš, na vlnách radosti tě ponesou
čas dětství odchází, po špičkách, s lehkou noblesou…

… Milovaným krajem, kvetoucí krajinou, kráčím
v mlžném oparu, vílu přelehkou, na okamžik spatřím
nad řekou stoupá, vlahý vánek, za rozbřesku sním
jediným pohledem, dospívám, lásku v sobě cítím…

…Studánka čistá, v ní je krása, skrz hladinu se dívám
nabírám něžně, kapky vody, to rty se jich dotýkám
okamžik štěstí, melodii v srdci poslouchám
jak sladce chutná láska, její chuť, po doušcích poznávám…

…V srdci ji nosím, má zem kvete, jsem v ráji
kvete štěstím, bohatství je láska, ptáci v uších zpívají
nádherný to kraj, na lukách seno voní, svou vílu miluji
v mých snech, se mnou usíná, hvězdy štěstí hlídají…

… Kdo ji jméno dal, kdo ji osloví?
rodný kraj, svým hlasem, snad napoví
ve snu se jen ptá, kdo mu odpoví?
jen hlas srdce šeptá, odpověď ví…

… To byl čas, co v paměti zůstal
jde se stínem, co paprsek slunce vrhal
tělem prochází a jen tiše dopadal
ten čas lásky, ten prach si vzal…

…Tichý blázen, pohled co je samotou
příběh vypráví se slzou smutnou
mlčí, zná a má cestu života svou
čas dešťů nastal, se vzpomínkou…

Publikoval(a): greatpedro, 12.10.2014