Anotace: ...

Tolikrát se mýlil v mých světech
a rozháněl smutek, tíži a úzkost pilulkami,
s rukou na mém rameni
přesvědčoval, že vše je, jak má.

A jeho vybroušený, vyčnělý intelekt
tarasil cesty napříč mou hlavou,
ve svém přesvědčení a ve svých brýlích
dovedl umazat některé z mých map.

A lidé kolem mě tápou,
ve věcech, které jsou mi dávno zřejmé,
nebo jediné co mám je strach a nerozhodnost;
a tiší lidé kolem mě jen zírají.

Tolikrát se mýlil v mých světech,
a nevěřil, že věřit je dar,
ne naivita panenek s modrou stuhou
a laškovně přivřenými očima.

Publikoval(a): Lugilla, 10.10.2014