Anotace: zrána vyjde Slunce a večer zapadne...

Má smysl něco plánovat


| Marie Bernadeta |

Má smysl něco plánovat?

Téma týdne ve mně probudilo myšlenku na Nejsvětěší trojici, trochu se této otázky dotknout z pozice věřícího člověka, věřícího v Lásku.

Musím říci hned na začátku, ta hezká věta jednoho člověka, který způsobil ve mně mnoho hnutí, se mi líbí, říkal,
že každý člověk je věřící, každý přece něčemu věří
a to je přece fakt, to musí každý uznat,
že zrána vyjde Slunce a večer zapadne...
jen jaká je to víra a k čemu nás asi vede.

Má víra je tato a chci říct, že plány jsou základem všeho, co má dávat smysl.

Je třeba však míti na mysli, že plány máme mít , ale respektovat vždy, že v kteroukoili hodinu nás Pán může zavolat a náš život na zemi může skončit, tady je potom opět na dlani to staré rčení:
Pracuj, jako bys tady měl žít věčně a modli se, jako bys měl zemřít už dnes.

Jistotu zde na světě nemáme v ničem.
Vždy jen a pouze důvěra a láska nám zbývá a odevzdat se.

Naše niterná přání jsou skládána vždy z plánů naší duše, který byl vytvořen v nás již od počátku našeho života,
tím jsem si jista a každý člověk je zvláštní osobnost a jedinečná bytost se svými tužbami a potřebami, které touží uskutečnit a vše probíhá s největší jemností v našich životech a vše se uskutečňuje v každém pozvolna.
Naše duše, když se s ní propojíme nám sděluje všemi možnými způsoby ten nádherný plán života plného zkoušek, kterými musí každý projít, vždyť život je cesta!

Ve svých myšlenkách se chci dotknout pochopení Nejsvětější Boží Trojice.

Ještě než přepíšu ty ranní myšlenky,
vzpomněla jsem si opět na milovaného pána, kterému jsem loni vysvětlila jen zběžně věcný rozdíl mezi Nejsvětější trojicí a Svatou rodinou, bylo to kvůli jedné soše, které lidi říkají" ježíšmarjájózef".






Chudák se držel za hlavu, když jsem se pustila do svých prostých výkladů.... tak si držte hlavu,
ti co to čtete, ten člověk ve mně mnoho způsobil a tak mu všechno, co ve mně otevřel znovu po letech píšu a věřím, že je to nejen pro něj a naši lásku, která mezi námi hoří, ale i pro všechny lidi, kteří chtějí slyšet můj názor a hledají pravdu ve svém životě, každý ji může najít a každý ji může spatřit v prostých věcech i ve svých plánech každodeních , zkrátka v každém svém pohybu, který má vždy také smysl a každý může pochopit, že to duše je v nás tou živoucí a do mozku vysílá své impulzy, kterými potom proniká spolu s produktem svým, kterým je krev celé tělo, to obmívá a udržuje živé. jsem biolog a prostý člověk, mé poznání pramení z duše.

Tak rajská mi na plotně bublá a sekaná je v troubě upečená, než si zajedu autem do města s dítětem k lékaři, můžu pokračovat ve filozofování, to přece může dnes každý, i jako žena od plotny, s IQ tykve , jak se říká si to můžu dovolit, protože duše ví všechno a kdo je zvědavý, jako opička tak, se své duše vyptává a mučí svého Anděla všemi dotazy a se vším si v mysli pohrává, vždyť jsem básník, ne?

Básním o životě a přitom se dotýkám zlehka všeho ve svém nitru a v nitrech druhých, to je můj způsob pohlazení duším.

Vždyť všude jsou samé rozumy, chrlí to na nás z Ameriky i z východu o józe a budhismu, říkají, že Ježíš je Gurů, člověk ani neví , co to je... mně je to fuk, já mám svůj názor, neboť každý to cítí jinak a komu vyhovují chlívky podle jakéhokoli náboženství, či duchovního směru, rynk je volný a výběr taky, prosím!

Já létám v oblacích sama jako osamělý orel,
který si sem tam vyhlídne nějakou oběť, abych ji rotzrhala pomyslně na kusy ve svém zobáčku, jako v náruči matky, aby se ta moje oběť rozplynula celá, tak objímám a tak miluji, jako bláznivá ženská.

To se samozřejmě projevuje v mém slově a je to zároveň i ohromná zábava pro mne, když tohle všechno plyne jaksi ze mne od srdce, plány jsou plány a svoboda v dlaních, to je teprve radost a štěstí, po kterém celý život toužím a jednou bude všechno dobrý, jak říkal otec Miloš a na to celý život čekám, a taky říkal, křesťan nemůže být optimista, všechno blbě skončí, zemřeme, říkal to takhle polopatě, aby každému došlo, že přijde - li nemoc , je třeba myslet na konec cesty, ne říkat jen, snad se uzdraví a všechno dobře dopadne, nic dobře neskončí, zemřeme... a taky říkal: A přijde smrt a po všem je prd, a taky : Jak v životě, tak ve smrti, copak si myslíte, že se za jednu vteřinu něco změní a pak : Jak kolem tene, tak v tobě.
Krásné věty ne? To je už dávno, z katechetského kursuta moudra a ještě říkal, ty hlouposti, to si nepište, já si je aspoň zapamatovala na památku, co říkáte, ani to nejsou vtipy, ale fakty prostě.

Mé myšlenky:





Nejsvětější Trojice není jen takový obyčejný trojúhelník Otce, Syna Ducha Svatého.
Nikdo to nepochopí, ale já toužím uchopit v mysli a srdci to tajemství.
On je však neuchopitelný.

Mezi Otcem a Synem a Duchem Svatým je nekonečné pouto a harmonie, vše se v něm odráží a zároveň vyzařuje, protože mezi jednoinou Bytostí ve třech osobách hoří Láska, která se stále přelévá , je to Oheň, který nelze popsat. všech spekter a nekonečna a na člověku je nezávislá.

Oheň je udržován jako věčný Zdroj všeho uprostřed Přítomnosti nekonečné bytosti plné Lásky, která se snáší v tvůrčí Myšlence až k nám na zem a v podobě Ducha Svatého proudí do všeho živého.

Kdyby Duch v této tvůrčí myšlence, protože Duch Svatý je život sám a je dokonalý, neboť je stále v Jednotě s Otcem i Synem, neoživoval vše na Zemi, nebylo by na světě nic živé, nebylo by života.... Nebyly by rostliny ani zvířata a ani člověk....

.... Vše by se rozpadlo v prach, jako měsíční krajina,.

To Duch dává život v živé myšlence a vše udržuje a oživuje, je Neuchopitelný, Nekonečný a Neviditelný hmotným očím.

Vnímat jeho přítomnost lze ale ve všem.... V květině, ve stromu, na obloze, v lidské tváři....
Vše je utvořeno Myšlenkou a Duchem, tak vše žije a dýchá.

Vždyť kdo chce pochopit tyto zákony života a smrti, ten ať se podívá na zmar člověka.

Když člověk zemře, duše opustí tělo a prázdná schránka z hmoty, která už není s duchem spojena a jím oživována, se rozpadá v prach.

Prach jsi a v prach se obrátíš!

To je ta věčná Pravda.

Nejsme Nic.

Bez Ducha, který je Tvůrcem a Myšlenkou čistou a Nekonečnou Láskou vše udržuje živé, bez Něj není nic, než zmar a prázdno.

Tak má smysl plánovat, jak se kdosi ptá, neboť Myšlenka je prvotní, člověk je pouze omezený tvor, ale v Duch se pozvedá k Bohu - Otci, Synu a Duchu Svatému a může být naplněn plány vytvořenými v naší mysli s láskou a ve spojení s vyšším smyslem Božím. Jsou důležité ty plány a prvotní.

Všechno je od začátku v každém člověku smysluplné.....
Člověk však je pouze obraz Boží a k tomuto obrazu byl stvořen.

Co to znamená?
A kdo to pochopí?

Není to dokonalost sama v poznání.... ale je to nechat se naplnit Láskou a pak všechno spatřit....

Spojit se s Nekonečnem, ve kterém smíme nacházet všechno, co potřebujem.

Kdo však nemá Lásku v srdci, není ničím, jen prach, není v něm života .
To má mít každý v životě svém na mysli, pak všechny plány mají v našem životě být láskyplné a proniknuté láskou,
jediné to má smysl, milovat.

Kdo je však prázdný a touží , bude napojen,
kdo odmítá letět ke světlu, sám sebe nepomine a nepohlédne vzhůru,
ten bude jen spící duší, která usne a už se nikdy neprobudí....

Kdo je však plný lásky,
ten touží hořet , žít a prožívat vše, touží a vznáší se jako holubice, či orel k nebi,
obrazně řečeno, je to ten pocit v nás, protože jsme jen omezení lidé....

Až projdem tímto slzavým údolím a Duch v nás zvítězí, budeme plní Lásky, Života i Poznání.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 10.10.2014