Anotace: ...

Ležím si v trávě a sleduji oblaka,
po ničem netoužím a nic mě neláká,
tak jako tebe teď po boku mít,
v nebeských závějích rozverně skotačit.
Oblaka jako mořská pěna
a já v nich. Pro tebe roztoužená.
Až zavřou se oči červánků,
my v záplavě těch beránků
ulehnem´. Však ne ke spánku.
Pak ty a já v budoucích vteřinách
splyneme v jedno
v těch nebeských peřinách.
...
Již pár dní nebe je bez mráčku...
Co budem dělat, miláčku? :D

Publikoval(a): Kněžka, 7.10.2014