Anotace: Občas se prostě musíme změnit, chceme-li přežít...

Pouze po boku silného muže
ze slabé ženy se bohyně stát může.
A já snad konečně začínám milovat sama sebe
stejně tak strašně moc,
jako zbožňuji tebe.
Ano, teď chápu již naprosto jistě,
že také sebe mám mít na předním místě.
Protože když člověk jen přežívá
a dělá vše z pocitu, že musí,
svět mu časem zešediví
a život se mu rychle zhnusí.
Jak dlouho dokážeš popírat vlastní Já?
Kolik ran v životě zvládnout se vůbec dá?
Než řekneš rázně ´dost´ s odhodláním v očích
a do nového, lepšího světa pak vkročíš.
Do světa, kde máš již
své pevné hranice.
Nežiješ z rozumu,
vede tě intuice.
A náhle posloucháš
svého nejlepšího rádce,
kterým vždy bylo, je a bude
tvé vlastní milující srdce.
Pak stále častěji nemine den,
kdy zvládneš žít ´heslem´:
„Jen prostě jsem...“

Publikoval(a): Kněžka, 4.10.2014