Anotace: každý křičíme za jiným účelem, každý máme svou bolest-------

A v zápalu vzteku křičí mé srdce, puká a lítají z něj ohniska bolesti a smutku stejně žhavé jako při pálení čarodějnic. Vztek, žal, smutek, pláč, pláču, křičím, mám strach, bojím se. Nevím co dál, unikám do temnot nicoty a večer křičím do tmy, křičím jak tě, jak to nenávidím. Křičím, jak to bolí, abys poznala váhu té bolesti, při prvním slově se tisíce jehel zabodávají do mého žalem zarmouceného srdce jako oštěpy pravěkých lidí do srstnaté kůže gigantických mamutů.

Publikoval(a): Zachariáš Lukáš - Nemo, 1.10.2014