Anotace: (ať z tisíců nijak nevyčnívá...) :)

Často vidím sama sebe,
jak nevěřím;
venku lhostejné ticho,
venku lhostejný déšť;
jsme spolu tím dnem,
kdy je i ptákům líto,
že je budíme z dřímoty.

Oba dřímaví padli jsme si do noty,
ani se mi běžet nechce,
ale říkáš, jak je to krásné
cítit chuť krve v ústech;
tak běžím bosa
a láskyplně vzpomínám
na sto párů svých lodiček.

Pak mi čmáráš pár svých básniček,
směju se tomu s lehkostí,
která mi je vlastní
jen pár dní na podzim,
kdy mi podává ruku další rok,
a dle zásad slušnosti
nejdu po rozkopané straně chodníku,
kde často vidím sama sebe.

Publikoval(a): Lugilla, 29.9.2014