Anotace: Říká se , že stárnutí je proces, možná, snad. Jen mi občas připadá onen proces na můj vkus až trochu moc rychlý.....

Kdo to na mne čučí ze zrcadla,
takhle brzo, časně,
ještě nepucoval jsem si dásně.
Hej, to jsem já ,
tvá tetka konfrontace,
cožpak neznáš mne už starče...

Podíval ses někdy do zrcadla
po ránu?
Proč a na co,
já když ráno vstanu,
neběžím hned do koupelny,
plný elánu.

Chyba brachu.
Pravda - někdy zjev ten
v zrcadle jen mžikem oka viděti,
důvod pádný je,
k obavám i strachu.

Máš snad za to ,
že ospalého zjevu svého,
sám se bojím.
Znám já únavu svou,
nedospalé, vyčerpané rysy.

Není vše , jak bývalo to kdysi.
Přes den ba i večer,
stejně po ránu.

Dnes se cítím jako
nakousnutý, okoralý krajíc.
Stárnu , osychám a plesnivým,
přes den , večer , bohužel i po ránu,
a takovým už zůstanu.

Tak si tetko najdi mladé kozly,
co se ráno prohlížejí,
zálibně a domýšlivě,
plní elánu.
Netuší , že zjev ten
rychle se jim změní,
ale já už takový hle zůstanu....

Publikoval(a): Taren, 22.9.2014