Anotace: .............

všude tak pusto, prázdno,
den naplněn depresí,
z nebe slzy padají na mokré dno,
vzbuzuje to vemě tolik emocí,

znechucená vyjít z domu ven,
to radši usnu, nechám si zdát sen,
nechci se udusit nenávistí,
kterou ve mě budí tento den plných nastražených pastí,

schoulená ležím na podlaze,
pláču, stejně jako to prolhaný nebe,
co vidím ho skoro na každém obraze,
z niterního chladu, tělo mě zebe,

třesící se, jak rozhoupaná kolébka,
v té křeči jak bych se asi víc oblékla,
jak mám přestat řvát, zbavit se vlezlého mrazu,
co způsobuje mou zkázu,

bože všech bohů, jsi-li, tak pomoct,
můžeš zastavit vše, máš nekonečnou moc,
jinak můžeš útrapám mým přihlížet,
nebo mě na trhu v pekle jako kořist nabízet,

tento den utrápil mě k smrti,
do tmy upadla jsem,
v mé kdysi milované čtvrti,
co pohlcena byla lidským zlem,

slyším ticho, neslyším žádný řev,
jen v dálce šum, dvou krásných řek,
tělo mé, zase mě poslouchá,
to ty Bože? jsi tím kdo pomocím naslouchá?

Nevěřila jsem v žádné zázraky,
ani v ty takzvané proroky,
ty jsi vyslyšel mé volání,
slitoval ses nad sílou mého sténání?

Byl to zázrak, bůh nebo sen?
jak teď zjistím co to bylo?
že by zrodil se nový den?
ať to byl bůh, zázrak, či sen ten pouhý jen.

Znovu stavím se na nohy, k oknům se blížím,
ve strachu stavím se skoro smrti, tiše se plížím,
odkrývám okenní oděv,lekám se, tohle je ten samý den?
zjišťuji datum, dnes je třetí den, myslela jsem ze jen chvilkový sen.

Publikoval(a): Brazzillka, 22.9.2014