Anotace: Každý občas sejde z cesty

Pro faleš, přetvářku,
pýchu a nadutost
upadáš do nářků,
zažíváš zoufalost.
Ztrácíš tak sám sebe,
ztrácíš tak vlastní tvář,
již nejsi člověkem,
teď jsi jen smutný lhář.
Ve službách temnoty
své lidství vzdáváš,
tvé světlo nesvítí,
stínem se stáváš.
Nežiješ, necítíš,
nevnímáš Boha,
tvá cesta životní
je pustá, strohá.
Svou duši zaprodals
pro zlatou vizi,
nyní vše nádherné
ze srdce mizí.
Takhle už nechceš žít,
však smrti se obáváš,
na tenké hranici
bezradně postáváš.
A když pak konečně
překročíš onen práh,
náhle tě opouští
všechen ten krutý strach.
Jaká to velká lež,
smrt není peklo,
to jen tvé vědomí
na Zemi Ráje se zřeklo.
Teď víš, že napravíš
všechny své chyby,
když nový začátek
Vesmír ti slíbí.
S vírou a nadějí
vítáš další šance,
žít život člověka,
ne jen ztroskotance.

Publikoval(a): Kněžka, 21.9.2014