Anotace: Podzim se k zemi snáší

Podzim
| Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Podzim se k zemi snáší
Silnice plná listí
A na obloze letí ptáci
Nalevo množství listí
A v pravo zase ptáci
Slunce se skrylo za mraky
a když z mraků vystoupilo
Bylo jak kotouč kulatý
a vlasy kolem hlavy
mělo modré z oblohy

Nálada prostá
dnešního rána
Když jsem u silnice stála
Mne jaksi obejmula
Já už si nebe všímám
a vnímám živé tvory
Vše kolem mne mě oslovuje

A pak když jedu zpátky
znamení krásné přišlo
Na cestě seděli tři holoubci
a v jedné chvíli po levé ruce
mojí vznesli se k obloze
Na chvíli v zatáčce ještě usedli
a pak zmizeli mi z očí

Doma jsem ucítila před chvílí
vibrace na levém oku
a pak na dlani levé ruky
Když jsem se dlaně dotkla
prstem pravé ruky
cosi se v dlani vzdouvalo
Snad jsi mi taky poslal
na dlani svoje srdce
Já jsem ti ho nakreslila
a tys mi ho poslal v myšlence

Na tělech našich cítíme
často co se děje v duši
Nikdo to neví a nikdo netuší
Že my dva i když jsme vzdáleni
patříme v duši k sobě už navždycky
Ach jsi slunce moje
Oblohou mojí pluješ
Jsi jednou hvězdou mojí
ze dvanácti kolem mojí hlavy

Jsi jeden za všechny
a všichni jako jeden
Ve mně ukryti jste
a světlo naše žije
ve mně ty dotýkáš se
mojí duše jemně
a záchvěvy něžné cítím
na svém těle
Mých dvanáct rytířů
ve zbroji čeká na mne
Jsem kulatý stůl
Kolem kterého jste shromážděni
To číslo dvanáct značí plnost v nebi
Tam budeš se mnou s jedenácti
dalšími mými milenci
a když pak budu s tebou
splývat v jednu bytost
Budu se cítit jako žíti
stále s jedním
I když vás bude vlastně dvanáct
tak si vás asi rozdělím
po jednom na každý měsíc
Co říkáš?

Obrazy symboly v mysli své
skládám si jako myšlenky
kterým se snažím porozumět
Možná v mé hlavě ještě mlha
a světlo zářící je skryto
Však moje víra v lásku
které mám plné srdce
a v ruce luk a šípy
jako touhy střílím kolem
ve svých slovech stále k tobě
Lásko moje

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 4.9.2014