Anotace: ...

Osude jenž vysíš na vlásku,
taháním pomocí provázků,
co zvedají tvé ruce,
štěstí svého nejsi strůjce.

Až provázky povedou i tvé kroky ,
ústy Harcovo jen samé plky,
z řádků napsané slova říkají,
provázky ti hlavou mohutně kývají.

Plané co za tebe bláboly tlachají,
lidé v hledišti s úsměvem tleskají,
z provázků řízené napsané role,
utéci z jeviště k vysoké hoře.

Nenechat nikým se umlčet,
slova svá do světa vykričet,
otevřít do kořán svá prořizlá ústa,
slova co říct jsi chtěl je spousta.

Snad změnit tak svoje dění,
i když ve tvé moci to není,
provázkům hrdě se utrhnout,
z té nehezké role uprchnout.

Když prosby tvé herci vyslyší,
provázky povolí a opona padne,
volání o pomoc nikdo už neslyší,
v hledišti světla údržbař zhasne.

V koutě na zemi bez hnutí ležíš,
na další role se dychtivě těšíš,
snad osud napíše ti roli novou
že nebudeš jen loutkou pouhou.

Publikoval(a): Malce, 28.8.2014