Anotace: . . .

Pět miliard sluncí mu
svítilo na cestu
Schoval si po kapsách oblázky z domova
a šel

Bylo ráno po tisícileté noci
Byl svět po prázdném poháru
Přetékal hvězdami a měsíci
a rosou

Měla jsem z pavučin sny
když přiletěl roj vos
jako prvojarní bouře

Pět miliard sluncí mu
svítilo na cestu
a on se topil v oceánech
temně rudého zlata

Kdo by si pomyslel, že vosy mají spáry

Pět miliard sluncí a pět miliard vos

Pět miliard oceánů lávy

Pět miliard pohárů, co přetékají

Potopa světa
Netečné dubové dřevo v arše záchrany
se pomalu rozpadá
pod mýma nohama

a rosa dopadá
z pěti miliard sluncí
na mou těžkou ovčí hlavu.

Publikoval(a): Poutníček, 27.8.2014