Anotace: ...

Odsvítím si své,
mou službu mezi slunečnicemi,
příliš rychle nakřápl podzim;
motýli v posledním odpočinku
hávem svých křídel tvář mi skrápí.
.
Bývá mi ale smutno
mezi těmi, kteří mi denně umírají
se procházím, hledám a prosím,
jen zlehka obnažuji ruce s bílou kůží
a tu trochu krve pod ní.

Znovu bude den,
třeba jen ukáže půl bezzubé dásně
a odpočítá minuty, které mě zavazují;
snad příliš brzy se těším na sychravo
a na hru s motýly.

Publikoval(a): Lugilla, 23.8.2014