Anotace: Naděje prý nikdy neumírá , jen někdy bledne, vadne , avšak nezahyne,jen unavena k smrti občas bývá.....

Psát o životě , co jsem prožil,
jak , kde a kam jsem kosti svoje složil.
Co lásek, slávy, pádů , bídy už jsem prožil.
Nejsem skeptik ani pomatený optimista,
nechci jed si stříknout do žil.
Poučení z toho všeho dojista,
plyne jediné,
žal zmizí, bída pomine.

Přec život i když jednou skončí,
s duší mou se láska nikdy nerozloučí.
Naděje prý zmírá poslední,
s tou láska hledí k slunci
v stranu polední.
Tam záře jasná rozpíná se,
vstříc lásce, dobru, kráse,
jež zarmoutit už ničím nehodlá se.

Avšak čím a jak naději svou podpořit,
když duše má tu musí živořit.
V uzavřeném kruhu , peněz, klamu,
kde jen boháč má reklamu.

Mám dál se rmoutit sám,
naděje přec není přelud - klam.
S tou snáze, lépe prý se žije ,
za podpory fantazie.
A tak vzhůru múzo,krásko moje,
rýmy, básně , kupředu
v cval a hyje.
Ať fantastům, bláznům,
šaškům počmáraným, klaunům,
naděje dál svítí - žije....

Publikoval(a): Taren, 6.8.2014