O hastrmanovi

Hastrman I když jsem s páníčkama na chatičce, tak nemyslete, že na chatě jen sedíme. A když počasí nám hezké přeje, do blízkého okolí na výlety chodíme. Tentokrát zvolili jsme výlet k vodě, a kolem řeky jdeme krokem husím. Co na výletě se nám přihodilo? Tak to nyní vyprávět vám musím. Na břehu řeky seděl malý mužíček, a kdo si myslíte, že byl ten pán? Zelené šaty měl a botky rudé. No to je přece... hastrman! V tu chvíli krev mě ztuhla v žilách a každá rada byla by tu drahá. Já už to zcela jasně viděla, jak hastrman, do vody mě tahá. Je dusno tak jak před bouří a v okolí i všichni psi se skryli. Být tady Bastík nebo Argánek, ti by mě zcela jistě ochránili. Utíkám se schovat k páníčkovi, poslední záchrana tak jako vždycky. Páníček se jenom smál a povídá. Baruško ten vodník je keramický. I když čivava jsem nebojácná, a nevěřím na zázraky či divy, To by jste museli sami vidět! Ten hastrman vypadal jak živý! Já páníčkovi jeho slova věřím, že nemůže se mě nic stát, však pro jistotu a klid v duši, musím hastrmana očmuchat. A když zjistím, že se ani nepohne, a také z fajfky nestoupá mu dým, postavím se k němu na focení. Já už se toho hastrmana nebojím. Teď dobrou radu vám chci dát, že nemusíte míti žádný strach, když uvidíte někdy hastrmana, věřte, že žijí jenom v pohádkách. Toho hastrmana, co jsme potkali, já mám už dnes docela ráda. Vždyť hezkou knížku o něm napsal, spisovatel a malíř, pan Josef Lada. Měj se tu hastrmane hezky, rozloučit s tebou se musím nakonec. My z výletu vracíme se domů, tak ahoj! Brekeke a puškvorec. Baruška