Anotace: Nesmělá úvaha o lásce nad jedním abstraktním obrázkem

Vracíš se ve věčných spirálách zrození
čistá a tajemná jak nová planeta
mysl když oslepíš zábleskem zatmění
bolest se ve štěstí a nazpět promění.
Za tebou cesta je bodláky posetá
tak stejná po léta...

V hlubinách niterných síla tvá pramení
vůle tvá v závratích osudy proplétá
probouzíš básníky nutíš je do snění
jednou je políbíš navždy jsou ztraceni.
Za nocí bezesných krása tvá odkvétá
má lásko prokletá...

Publikoval(a): Mirastus, 1.8.2014