Nahá a bezbranná ve své touze
Nahá a bezbranná ve své touze
Na hoře vysoké
pohledem k úpatí
trpívám závratí snů
Snů z krajiny
jež z paměti se mi vytratila
sním s anděly
co nemají už křídla
a přesto zpívají
Sníc
ležím v kaluži
trpkého
a přeci
tak sladkého vína
vyzrálého z vinic
laskavých dlaní
a vroucích polibků
Tělo zůstává
však lístek
z poupěte růže
odlétá
do dáli
v krajinu
ne ztrát
ale nálezů
v krajinu
na níž se rozpomínám
Na hoře
vysoké
bojím se
sama
Nahá
a Bezbranná
ve své touze
Sestoupit
však ještě víc
též
bojím se
Sny a andělé
by se mi nejspíš
ztratili
z mé krajiny
Z mé krajiny
Publikoval(a):
vanovaso, 28.7.2014