Anotace: Neštěstí po rozchodu, zlost na milovaného člověka

Opět si tu sedím u stolu a kreslím přes celé knížky.
Malinké povídky, občas i na papír s mřížky.
Myslím přitom na tebe,
a před sebou vidím šedomodré nebe.
Samé vzpomínky, i bolestivé,
mě provází skrz mé myšlenky křivé.
Když myslím na tebe a sebe ..
schází mi to naše 'my', které mělo být .. navždy?
Chci utéct, před vším co neznám,
a proto poté co uslyším znovu tvé slova,
opět se jim poddám,
ale zas končím v pláči.
A tak jsem stále sama,
hlavně bez tebe, to mi stačí.

Publikoval(a): SearchingMyself, 13.7.2014