Anotace: Zbraň to lstivá, něžná, chtivá, věčná...neskutečná...

Ženský pláč toť prazvláštní je věc.
Někdy smutný bývá, vyčítavý,
jako temná řeka.
Duši muže drásá, děsí, leká.

Leč každá žena, pláč ten svůj,
mistrně vždy umí naladit.
Jak virtuóz,
co se nástroj chystá pohladit.
Ladí, brnká, komponuje,
hledá plačtivé své tóny,
stůj , co stůj.

Proti lkaní něžného to pohlaví,
není zbraně, není obrany.
Pohříchu tak dosáhne vždy svého.
Kam chce , tam dostane,
muže svého zdeptaného.

Zapomeňte hrdinové,
na své meče, štíty, halapartny,
kulomety i bojové obrany.
Proti němu jsou to,
vetché, směšné,
hračky pro pány.

Publikoval(a): Taren, 8.7.2014