Anotace: Příběh o otylém muži

Stínem se stal
mladý muž otylý,
život srdce mu vzal,
city mu nezbyly.

Zbavil se všeho citu,
odhání všechny pryč,
uzavřen v holobytu,
potlačuje vlastní chtíč.

Pro jednu malou holku,
která chtěla do světa,
ryje nožem do svého stolku
a cituje Hamleta.

Jak to jenom dokázala,
jedna malá slečna,
copak mu srdce uvázala,
že jeho muka jsou nekonečná?

A jak už to bývá,
utrpení rozum mu zakalilo,
nůž v dlani své skrývá,
odejít ze světa se mu chtělo.

A tak pěkně přitlačil
na svůj tupý nůž,
rozloučit se nestačil,
koma přišlo už.

Na podlaze usíná,
rudý pramínek dere se ven,
náhle objevil se hrdina
a otylý muž je zachráněn.

Žena co šla kolem,
všimla si rudého pramínku,
a tak volá muže v bílém,
volá sanitku.

Svým šátkem ruce mu přiškrtila,
držela ho v náručí,
zčista jasna se tam objevila
a jeho život nekončí.

A tak se muž probudil,
shlédnul svoje rány,
ten zvláštní pocit se dostavil,
rány zašité a obvázány?

Náhle klepá vrchní sestra,
že prý přišla návštěva,
on - sólista,
a ve dveřích žena se usmívá?

Ta cizí žena v pokoji,
za ruku ho vzala,
celý příběh mu vypraví
a polibek mu dala.

Oněměl muž otylý,
poslouchal její hlas,
ten polibek byl bez chyby,
začne cítit zas?

V kapse po té dopis našel,
jak se má teď správně chovat,
aby se s ní začas sešel,
že jí musí poděkovat.

Přišla láska,
no věřte tomu,
on a ta kráska
dnes bydlí v jednom domu!

A tak si muž v kapse od košile
našel jeden den,
štěstí co bylo do této chvíle
jen pouho-pouhý sen.

Publikoval(a): Krokyno, 23.6.2014