Anotace: O tom nejcennějším, co máme, o našem diamantu...

Ač připustit si to odmítáme,
lesk v nitru jiných často vídáme
Lesk je to vábivý a tak kouzelný,
až ptáme se, jak může zářit kámen uhelný?

Jak diamant v prázdném hrobě,
tak září duše v každé osobě
Duše lehoučká, jak sokolí pírko
čisté a svěží horské jezírko

A kdo si svůj diamant pošpiní
ať jen sám sebe viní,
že už není tak zářivý a cenný,
že je drsný a ne původně jemný

Ale když lásky a štěstí jsme plní,
duše v nás jen radostí vrní
Do nebe vzlétnou by ona chtěla,
jak rychlá hbitá nebeská střela

Publikoval(a): Anamel, 13.6.2010