Anotace: ...

Přikládá. Něhu zavěšuje na fousky poezie,
učí mě číst na vzrušeném těle Boha moře,
jsem také dubový stůl na terase
a prohýbám se pod citem
který mi pod žebra přikládá.

Odliv. Tím se splašilo slunce
a zbavilo se všeho hrubého na stromech.
Prosím, přikryj mi tím šátkem ramena,
začíná padat tma a kdo v ní pozná čí dech
kdo v ní pozná čí odliv.

Svírají. Bojím se ohýbat pevné větve,
co vzaly mě do náručí
jsou tak křehké,
že by se mohly rozbít jako mléčný zub.
Motouzky z nebe dlaň mi klidně svírají.

Publikoval(a): Lugilla, 19.6.2014