Anotace: Příroda a láska

Ticho křičí škálou zvuků,
barvy hýří ve směsici shluků.

Ticho v lese,
co porostem se valí.
Hříčky, co každý snese,
tak jako, když byl malý.

Hopsat si mechovím,
probíhat přes trní.
Co zažívám, nepovím,
v prstech mi zabrní.

Palouček z maliní
je oázou duší.
Jsme tu dva – jediný;
srdce nám buší.

Svou hebkou dlaní
hladím tě po tváři.
V tom proběhne houf laní
a hvězda nám zazáří.

Ruce se spojí
a splynou v jednu.
Rány se zhojí
a zacelí v lednu.

Ticho už nekřičí tou škálou zvuků
a barvy už nehýří ve směsici shluků.

Publikoval(a): Ema Caesar, 15.6.2014