Anotace: Drahý Pane Ježíši ! Píšu ti dnes jako horolezec z Hory Lásky.

Horolezcem
| Marie Bernadeta | Dopisy Pánu Ježíši

Drahý Pane Ježíši !

Píšu ti dnes jako horolezec z Hory Lásky.

Trčím před skálou, dívám se na tu kamennou horu a hledám schod, kámen, co z ní vystupuje, abych se mohla zachytit aspoň rukou a vyhoupnout se zase výš, nic nevidím, ohmatávám jako slepec stále znova ten hladký kámen před sebou a nemohu se hnouti z místa, všechno, co mohla jsem a co bylo ve mně zajímavé už jsem řekla a probrala v sobě ze všech stran, nechci se opakovat, i když i to je matkou moudrosti, chci se bavit a objevovat něco nového, prostě žít, připravit se na Věčnost, nechci se v Nebi nikdy nudit.


Tak si na chvíli sednu a vybalím z batohu svačinu z domu a zakousnu se do ní...


Ef 2, 20-22

" Jste jako budova: její základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je hlavní kámen v rohu stavby. On působí, že v té stavbě je všechno pevně spojeno dohromady a že tak z ní vyrůstá svatý chrám v Pánu. Protože jste spojeni s Kristem, tvoříte i vy působením Ducha část onoho Božího příbytku. "


Teď už vím ,díky Bohu, že ten kámen, kterého se musím chytit je Ježíš Kristus, dnes tedy, drahý Ježíši Kriste, Ti píšu tento dopis o svých pocitech ze svého psaní a vůbec života, který s tím souvisí, neboť myšlenky, přání a touhy i sny a vůbec všechno , co svými slovy opěvuji , ta pomyslná skála přede mnou, ta příkrá stěna, to je jen touha Tě blíže poznat a přiblížit se Tvému Království, které není z tohoto světa, to mám stále na mysli, a proto je ta skála přede mnou tak příkrá a hladká.


Vztáhni, prosím, z té Hory Lásky ze Svého srdce ke mně ruku, prosím a pomoz mi jít a vyhoupnout se na horu , stoupat výše k poznání Tebe pochopit druhé a taky sebe a dojít až k Tobě, mít dlaně natažené a kolena pokrčená před Tebou, neboť nejsem hodna do očí ti pohlédnout.


Odpusť mi Bože , že miluji duše různých lidí a toužím býti s nimi a jednu určitou mám také na mysli, ty víš, koho myslím...Vím, že je Láska tajemství, nauč mne, prosím, s tím tajemstvím v srdci žít a nikomu je nevyzradit, když Ty to nebudeš chtít, anebo dej mi tu moc rozhlásit po celém světě všechno, co vím, jakože už se asi stalo, odpusť mi to, Ježíši, a snad i ti, co se jich to týká mi odpustí, já nemohu si pomoci...


Před Výstupem
Dnes v 10:24 | Marie Bernadeta | Dopisy Pánu Ježíši

Drahý příteli mé duše, Pane Ježíši!


Dnes jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit ve svém psaní tři záchytné body na skále lásky, kterou zdolávám jako duchovní horolezec, má cesta vede tudy přes hory a nelze se už tomu vyhnout.


Někdo tomu říká Babí hory, pro mne je důležitá hora už rok jedna, ale jak se říká, je vysoká až do Nebe. Píšu Ti o tomto rozhodnutí ode dneška podrobně, prosím tě snažně u Tvou radu při svém prvním výstupu na Horu Lásky, toužím ji zdolat a být Ti zase blíž, až z Nebe ke mně do mého srdce sestoupíš.


Tak jsem se rozhodla, že této zkoušky pro svou duši využiji náležitě. Tento výstup si vychutnávám a rozhodně ho nevzdám. Už rok tu stojím a 4. měsíc si tu horu prohlížím velmi zblízka. Hora si stojí bez hnutí a kdo ví, co si myslí? Asi to jen tak nezjistím. Možná, když kolem ní nebudu chodit jako kolem horké kaše, ale konečně se jí velmi opatrně dotknu a ohmatám ji, zjistím aspoň terén.


Tři záchytné body vím, jak mají vypadat, aspoň přibližně, aby mne udržely na hladké a příkré stěně této hory, těmi body jsou Pán Ježíš, tedy Ty můj příteli, k tomu přidám Tvůj život v evangéliích a vůbec Písmo svaté a tím druhým bodem bude pro mne má křestní patronka, sv. Bernadeta Soubirous, které se v nitru velmi podobám,takže tento kamen mohu hledat prostě, jako bych sama viděla svůj obraz v zrcadle, tím třetím bodem pro mne ať se stane Panna Marie, matička Boží, žena prosebnice za duše, ať je mi tím nejsvětějším obrazem lásky mateřské k lidským duším.



Představa hory Lásky mne fascinuje, zvláště proto, že jsem nikdy po skalách jako horolezec na laně nelezla. Tento pocit bude tedy zase jen v mých představách, obraz a hra s představou horolezce jako sama sebe mě oslovuje.


Přede mnou stojí hora lásky a já nevím, co si počít. ( Při konfrontaci s tímto slovem, co se týče gramatiky, jsem na Google narazila na stránky jakéhosi pana Jaroslava Chvátala... a trochu jsem si jeho myšlenky a slovo pročetla )( pokračuji v přepisu svého textu...)


Konečně jsem horu prohlédla ze všech stran a stále jsem se však na ni dívala poněkud přízemně a ze svého úhlu pohledu. Je čas se více přiblížit a začít se jí dotýkat, to je touha po poznání, která se ve mně probudila.


Drž mi pěsti, snad cítíš to napětí a zároveň tu snahu něco učinit, co mě vynese kousek výš, Myslím, že úplně sám by se člověk neměl do takových věcí pouštět. Vím , že horolezec potřebuje lano, provaz. Dívám se a vidím, sláva! Jsem připoutána lanem Šňůry stříbrné, tělem ke své duši.


Duše, ach ta duše, ta visí pouze na Bohu, poprosím Anděla Strážce, abychom si místo ruky vyměnili lano, aby se naše neustálé spojení prodloužilo a zároveň uvolnilo pro zdolání té výšky. Vzdálenost mezi námi je nutná, to chápu, on stojí pevně v Nebi a já šplhám nahoru po hoře Lásky. Lano jsem si upevnila přes tělo v pase a držím jeho konec v ruce. Přemýšlím, co teď. Už mě to nebaví, stát na jednom místě.

Můj Prvovýstup
| Marie Bernadeta | Dopisy Pánu Ježíši


Pane Ježíši, Králi všech duší!

Pokračuji v psaní dopisu , abys věděl ,jak mi to lezení po skále dneska jde.




Potravou na půl dne je mi pouze něžný polibek v pět ráno, s tím si budu muset vystačit aspoň deset hodin. Zapila jsem to krátkou modlitbou k Andělu Strážci, cítím pevné lano v pase, chytám ho a přehazuji si konec lana do levé ruky.



Ze zásobníku u pasu vytahuji karabinu pěkně a pečlivě ji upevňuji a kladívkem v této chvíli je pouze moje srdce, vyndám si jej z místa v hrudi a hledám hřebík po kapsách, ach, málem bych zapomněla, otvírám Písmo :
Druhý list apoštola Pavla Thesaloničanům....( 1, 6-12, 2,1-12)
" Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když odplatí vašim sužovatelům soužením a vám souženým spolu s námi ulehčením, až se Pán Ježíš znova ukáže a přijde z nebe se svými mocnými anděly v planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o Bohu nechtějí nic vědět i ty, kdo neuposlechli, když se kázalo evangelium našeho Pána Ježíše....."



Pár uzlíků nemůže vadit, promiň , asi dnes skoro nikam nevylezu, ty uzly jsem se ještě nestihla naučit , zasadila jsem rajčata do pytlů , pověsila prádlo a nějaké posbírala, v pračce se pere další , zalila některé muškáty a ještě je všude kolem tolik práce... těch uzlů stále přibývá a někdy se mi zdá, že už se z toho ani nedostanu.



Gordický uzel života mi na mém laně visí před očima, marně se snažím upevnit další karabinu a tak to jde stále dokola, pracuji, miluji, toužím , ztrácím zrak a padám , hřebík se mi ze stěny vytrhl a já tu visím jak hadrová panenka.


Zase volám na Anděla , ať mě přitáhne , on stále drží jeden konec lana k mojí duši, tak žádný strach, už se pevně chytám toho spoje oběma rukama. Anděli , můžeš , táhni a já se zvedám ze židle a běžím znovu do práce, které je doma všude kolem, nikdo mě za ní neplatí, to jenom Ty mne odměníš za práci, kterou dělám pro své bližní a taky i pro sebe , abychom byli živí a domov nespadl nám na hlavu. Tak Pane díky, šplhám za tebou...
Spustila se bouřka, ještě mám mokrá záda, jak jsem běžela do zahrady všechno schovat, to prádlo...

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 11.6.2014