Anotace: Krátká báseň na volné téma

Bez očí, vlasů, šatů;
dlouhá, jak půlnoční stíny.
Sedí si na špalku katů
a hněte si figurku z hlíny.

Smutná, znavená
nožkama klátí.
Přepadlá, zmatená;
u plotů z latí.

Střádá si kamení
na horší časy.
A z kůže jelení
nezbylo krásy.

Bez snů, chmur, nadějí;
dotyky střádá.
Hladí se po pažích
a doufá, že už nebude sama.

Bezradná, zamlklá
prsty si promne.
Samotná, ztracená
v zádech se prohne.

Skládá si oblázky
do tvarů nebe.
V hlavě má otázky,
kde najde sama sebe?

Publikoval(a): Ema Caesar, 8.6.2014