Anotace: (aneb matematická báseň :-) )

Rovnice o dvou neznámých,
k řešení vzorec nechybí,
možná se neznámé seznámí,
navzájem sobě se zalíbí.

Graf, který spletl si osy
zobrazí mámivé cosi,
křivky se svádivě zvlní,
neznámé vzplanou jak trní.

Zláká je překročit limity,
s vyhlídkou nekonečnou
souběžně, něžně a rovnoběžně
kružnici protnout tečnou.

Neznámá x, ta se nebrání,
k „ypsilon“ znenadání
blízko se, blizoučko naklání,
vysloví tajné přání:

„Chci, abys za noci v ložnici
spustil ke mně svou kolmici.
namířil vektor a jeho hrotem
vytesal do mých úhlů svůj totem.

Přeji si, má milá proměnná,
poslouchat slova tvá plamenná
o tom, jak vesmír se změní,
až dojde na odmocnění.“

Publikoval(a): Henriette, 5.6.2014