Básnička se mi líbí.
Jenže...
Života si užívám a přijímám od něj s radostí vše co dává. A přiznám se, že si dopřávám pořádně jaksepatří. Dokud On dává a já jsem schopen přijímat. Na to, že čas plyne nemyslím. Stále je to v rovnováze.
Stále se cítím stejně a netrápím se tím, že je mi už "šedesát" a nechápu ty, kteří naříkají, že jim už bylo třicet, čtyřicet...
Ale ano, jednoho dne zemřu jako každý.
Ale s pocitem, že to tady stálo za to, že jsem si života parádně užil!

Na stáří pomyslím pouze v souvislosti, že bych jednoho dne zjistil, že nejsem soběstačný, že jsem závislý na pomoci jiných. Nechtěl bych ležet s hadičkami a na přístrojích, které by udržovaly mé životní funkce.
To opravdu ne, to raději definitivní konec. Teoreticky mám před sebou třicet let života- děda zemřel v 89 letech a říká se, že vyrovnanost vývoje je dána tím, že se vnukové podobají svým dědům.
Žiji s přítelkyní (37 a máme syna 7 let) a jsme šťastní a ani ona neřeší fakt, že jsem starší. Stáří je stav mysli a fyzického opotřebení.Někdo je tedy starý ve třiceti, jiný ve stovce...

30.5.2014 8:11 | Tonyend

každá etapa našeho života je krásná... a stáří.... i to může být krásné....záleží jen na každém z nás, jak to pojme a jak se s tím vyrovná :-)

27.5.2014 16:43 | Marci-Tami

Stáří není tak špatné, jen je nutno jej správně užívat.

27.5.2014 11:19 | děda včela