Anotace: Opět jedna o dnešní době, o lidech a společnosti.

Kolik nevinných padne,
než se změní svět.

Růže suchem vadne,
neporoste už ani květ.


(jako v poušti)


A další matka pláče nad
hrobem svých synů.
Odvlečeni do války,
kde zemřeli a ona si teď dává vinu.


Nalezne vrah odpuštění u Boha?


Snažím se řídit správným směrem,
neuklouznout, neovládnout se příliš
vlastním hněvem.


(i když je doba zlá)

.
.
.


Znásilnil dítě a diví se, proč
dostal „tři roky“.


Společnost je „překvapená“,
jak můžeme žít mezi takovými cvoky.


Neví nic o zlu.



Vstávám z postele, dívám se ven a
pozoruji vrány jak letí pryč.

Chtěl bych být jednou z nich.

Publikoval(a): Makaveli, 25.5.2014