Anotace: . . .

Ze skleničky podzimního moštu
líně na mě zírají
tvoje soví oči

Tvá jabloň má pod kořeny mince,
víla Zvoněnka ti sype do vlásků
prach
a špínu ze včerejška,
co zbyla po cestách

(Mám peří, ale nelétám,
jen pajdám)

K Vánocům jsi mi dal klec,
k novému roku jsi zahodil klíč
a k narozeninám
jsem zakopla
a rozbila si koleno

a moje krev pak
rozpustila mříže

(Pajdám a směju se,
že zima nekončí,
sotva začala)

Vleču se po cestách
a stopem chytám někoho,
kdo by mi dechem připomenul létat

Kdo by vylovil tvoje oči z moštu

Kdo by mi pomohl uvěřit,
že po jaru nakonec stejně vždycky přijde

Léto.

Publikoval(a): Poutníček, 25.5.2014