Anotace: Života cesty, silnice i křižovatky někdy rovné jsou a povrch mají hladký. Jindy zrádný, lesklý povrch objeví se vratký....pak zatáčka a křižovatka, někde krajnice je vratká...

Postav dom , zasaď strom
a zploď syna.
To správný muž prý udělati má,
tak nám moudro předků radí.

Stromy zasadil jsem,
někdy v útlém mládí.
Domek malý však postavil,
až v pokročilém věku.
Syna zplodil jsem pak
někde mezi tím.

Moudro předků , dále ctím.
Co dál však , to je všechno,
kam dále napřáhnout mám sil,
čeho dosáhnout , co s tím.

Ještě přeci není doba
začít život memorovat.
Psát tu dohromady není o čem.
Nač to málo hodnotit,
jděte se s tím vyfotit.

Či snad je, co hodnotit
ještě jsem nic nedokázal,
na co mám být pyšný.
Na cest zmatené hledání.
po kterých tu život můj,
kupředu jen uhání.

Někdy splašeně jen žene se
jindy valí se zas
jako parní válec dyšný.
Mnohdy jsem jen těžko hledal směr,
natožpak svou cestu.
Na jih, nebo na sever,
do vesnic či k městu.

Teď však divný pocit mám,
že už nevím kudy kam.
Nevidím tu cestu,
hledám alespoň ten směr,
je to vždy jen stále těžší.
Značky u cesty se mění,
někdy vyvráceny podél cesty leží.
Mění barvu, výraz , směr
občas ukazují jenom na sever.

Dříve , měli barvu štěstí
i slušného živobytí,
shonu, lásek ve spěchu.
Dnes se marně snažím,
poznat v mlhavém tom přítmí,
kde ty značky vůbec stojí.
Jaké barvy se v nich pojí,
mnohdy bez valného úspěchu.

Důležité to však není,
rozsety jsou podél cest.
Vpravo, vlevo, jakou barvu mají,
co mi chtějí říci,
kam mě chtějí vést.

Co mě čeká na mém zbytku cesty,
blíží se snad křižovatka
či snad krajnice je vratká.
Těžko říci, přec však šlapu dál.
Kousek středem, chvilku po krajnici,
ne však jako vítěz,
jako mocný král.
Spíše poutník hledající.

Dost těžko se někdy nohy zvedají,
občas uklouznu a spadnu,
kolena si odřu do krve,
však léčím si je potají.

Šaty zamazané prachem cest,
vyprat už se nedají.
Doufám v koutku duše potají,
že tam za tou křižovatkou,
lepší cesty čekají.

Publikoval(a): Taren, 23.5.2014