Anotace: Závidím, jak tohle mládí, bezelstné je ,jak dovádí....

Na kraji městečka
ve dvorku maličkém,
za plotem dřevěným
s kovovou obrubou.

Hrál si tam chlapeček
s koženou mičudou.
Náhle, co však nestalo se,
na obloze zatáhlo se,
těžkou, černou obludou.

Zapršelo, zablýsklo si,
plůtek dvorku, kapky rosí.
Z prachu bláto na přehradu,
potůčku , co strouhou tu teče,
ať nám nikam neuteče.

Slunko juklo z černých mraků,
svojí zářnou korunou.
Chlapec hledí na ten div,
nevěří svým zrakům.

Zlatý most tu náhle pne se,
končí támhle v černém lese,
zrovna kousek na dosah.
Stačí jenom ruku vztáhnout,
pohladit ten mlžný háv.

Jaké pak jsou tohle čáry,
nedosáhnu na ten div.
Provokuje třpytem klenby,
barvy dává na odiv.

Jenom počkej doženu tě,
neutečeš, neschováš se v mraku.
Chlapec z dvorku hbitě letí,
jako kámen z praku.

Běží vodou, běží trávou,
močálem i hoštinou,
jedna bota , bláto stříká na druhou.
Kam tak spěcháš,ptá se Slunce.
Kam - no přeci za duhou.

Publikoval(a): Taren, 17.5.2014