Anotace: Poučila jsem se a bolí to!

Je ráno, mě nechce se ani vstát, je krásný den, ale nemám chuť se vůbec smát.
Tvář bledou mám a do breku mi stále je, cítím chlad, smutek, srdce mi už skoro nebije. Proč už neumím se ze srdce smát?
Proč musím i sama sobě lhát? Proč tohle všechno se děje? Proč můj život tímhle směrem spěje? Proč...proč musím se dokola ptát? Tak proč...když už nemám sílu se s osudem prát?
Už nezvládám to bez tebe, mou chybu odvolávám do nebe. Chtěla bych to vše vrátit, nechtěla bych tě už ztratit. Vím bylo hloupé si tě odradit a mými slovy tě tak moc ranit :( Bolí mě to tak moc, sama na sebe mám jen zlost, jak mohla jsem k nám být tak krutá a zlá, kdyby to jen šlo tak bych to vymázla, napsala bych ti že za tebou jedu ale nemůžu najít kousek odvahy trápí mě že nepojedu :'(
Budu se trápit do konce svého života, jen ty jsi jej mohl udělat šťastný a já tě zahnala!

Publikoval(a): MájkaPaštika, 12.5.2014