Anotace: Mlhou, vlhkem, že jsou známa, že tam straší? To je fáma...

Těžké mlhy z blat se valí,
pachy vřesu , rozum kalí.
Divné zvuky, pláč i smích
zaznívají v nocí zlých.

Za rozbřesku v šeru svitu
skřek se ozve z vřesů krytu.
Smutno je zde napohled,
hrůza tu má s děsem slet.

Je tu i náš strýček skřet,
odporný tvor v sedě v stoje.
Šlachovitý dědek z hnoje
oči černé nepokoje.

Ruce dlouhé lopaty,
řídké vlasy na paty.
Ocasem si kolem vrtí
v dračích zubech kletby drtí.

Nepostojí, nelehne,
nelelkuje, nesedne.
Skáče kolem jako blecha,
sírou začpí u zdi sklepa.

Blata prý jsou všechna známa,
že tam straší,
to je fáma.
Co však vskutku skrývají.

O tom babky potají,
zděšeně si šuškají.
Po večerním klekání
tma když s děsem uhání,
podél zídky hřbitovní.

Směrem k blatům
do nicoty
kde i psovi toulavému
chlupy hrůzou vstávají.

Publikoval(a): Taren, 5.5.2014