ZATÍM
ZATÍM
Zatím ti, básničko, nekoluje v žilách nic,
co mohlo by Ji rozesmát, a snad Jí něco říct...
zatím jses, sonete, neprošel ještě tam a zpět,
po stráních Její mysli, co sní o tobě tolik let
Zatím mi nesloužíš, jako tichá pošta holubičí,
co zřídka, ale přece, za oknem Jejím, srdcem křičí
že už tady je a na noze ji něco hřeje zvláštně,
jak hezky smotané, věnované a milostné básně
Zatím si nechej jen pro svou vlastní nouzi
to, co je v tobě o Ní, a čím v Ní jemně vzbouzíš
jak budík z malilinkých valentínských orchideí,
příval všech věcí krásných, co v Ní se teď dějí
Zatím mi tedy jenom u všech lásek slib,
že budeš sloužit Jí, ať se má pořád líp,
a že se Jí stokrát denně budeš něžně ptát,
jaká Jí můžeš přání splnit, co pro Ni udělat
Zatím jen o tom, budeme čekat, i si snít,
jak tvými slovy ráda čeří duše své si klid,
a nechává se jimi hladit jak pírkem u srdce,
tak jdi za Ní, básničko, a ptej se, zda tě chce
Publikoval(a):
jenmravenec, 22.4.2014