Anotace: ...

Víš, melancholie není to, co po sobě házíme
uprostřed sladkého mlčení.
Teď jsem to já s hrnečkem vroucí vody
a dvěma čajovými lístky místo náušnic.

Vím, že se tak lehce rozmývá
uklidňující pouť kolem tvých prstů,
nikdo mě nemusí přesvědčovat, že nemusím utíkat
a nikdo mi to ani nemusí věřit.

A tak rozkládám starou knihu,
nevidím romantické poblouznění mladé hrdinky,
jen jednoduchou praxi čisté lásky:
vůle navždy zůstat a vůle kdykoliv odejít.

Proto se také loučím se slzami
a s kropítkem prastaré konve,
těžko říct, kam se spolu vydají
a kam mě zaženě lehkovážné básnění...

Publikoval(a): Lugilla, 12.4.2014