Anotace: O ztrátě matky.

Dřevěná rakev, kde
duše navždy spočívá.

Stojí u ní děvčátko, co vidělo,
jak její máma umírá.

Utírá si slzy, pláče
a zatracuje Boha.


„Proč jsi ji nechal odejít tak brzy!“
V modlení si přeje,
aby byla znovuzrozena.


Vzpomíná si na ty
šťastné chvíle, strávené s ní.


Už nenosí růžové brýle,
o smrti teď hodně ví.


A tak zvedla hlavu k oblakům,
představila si Boha.



Svět nebyl stvořen k zázrakům.
Teď chystá se… odejít do nebe i ona.

Publikoval(a): Makaveli, 1.4.2014