Anotace: Taková spontánní básnička

Všemu je jednou konec,
i těm nejkrásnějším věcem,
odzvonil zvonec.
Byl to jen sen,
co v hlavně prolétl mi jen.
Byla to vzpomínka,
co vždy rozbrečí tě,
jako když si byla malý dítě.
Vidíš vás dva,
jak si rozumíte,
bylo to dávno,
co by bylo teď,
už se nedozvíte.
Všechno jedou končí,
něco zas začíná,
jak padající kapka vody,
do sklenice od vína.
Jak slza na tváři,
co vzpomínku vytváří.
Jak záchvěv zimy,
od studených zdí,
do kterých se vsáklo,
všechno dobrý i zlý.
Nezbylo nic,
jen vzpomínky v hlavě,
doufám že zapomenu,
rychle a hravě.
Nejde to,vzpomínek dost,
ze slz vyplním řeku,
a postavím přes ní most.

Publikoval(a): terys, 27.3.2014