Anotace: Když duše zabloudí..

Ještě se neohlédnu v obavách,
že duše bloudí mezi světy,
pro tanec šílenství a skrze vykoupení
a někde tam,za rohem smutku,
mě neustále čeká strach.


Na cestu oblékla sis bláznů šat
a strangula ti hrdlo ozdobila,
nachový pudr v lítosti,
naposled na tvé hříchy spad.

Jak poznat bych tě chtěla,
v zavřené knize nedokážu číst
a o skleněnou mříž se prosba roztříštila
možná odpustila jsem ti již.

Jen bát se nikdy nepřestanu,
má mámo a ty to víš

Publikoval(a): koiška, 26.3.2014