jen tak
jen tak
Jdu v rozednění bosá,rosa tak zajímavě lechtá jdu lánem polí,které již nemá klas,čeká na podzim ten hnusný čas. Potloukám se okolím,slzu v očku zamáčknu,myslím na svou milou která není v dosahu a já tu sama brouzdám,nohy mokré rosou,ráno ještě není,noc neřeklo konec,dobří lidé spí a nemají splín.
Koukám se na oblohu do vnitra vesmíru,všude klid hvězdy žhnou,připadám si osamělá,osamě lá já maličká v tom prostoru,v tom čase,odolávám touze otrávit se zase. Né to není řešení,podlehnout pokušení,postavím se čelem a budu se Zemí v souznění.
Brouzdám bosýma nohama táhne mě to jinam,je nebezpečné koukat na nebe a a vůbec někam. Snít,ano snít a netoulat se okolím,to normální lidé dělají,za chvilku kohout zakokrhá a slunce začne vládnout,musím se vrátit musím vše zvládnout.
Publikoval(a):
Katty1kacenka, 22.3.2014