Anotace: ...

Vyšla na sever. Mrazivé ticho
jí vyspravilo díru v rukavičce,
na ciferníku proti slunci
zaleskla se vřesoviště.

Poklidná řeka svým altem zvala
pár nesouměrných člunů do náručí
jejich tichá pouť v nedohlednu
vlévá se do měděných struh.

Její muž se opil. Na radnici
právě zvonili k obědu;
víno se jako moře rozlilo
po honosných tapetách.

Po půl jedné dostarostoval.
Tisíc šroubečků v hlavě zaskřípalo;
ono neradostné osvícení,
které zřídka potká smrtelníky

kdy věděl přesně, co přijde
s následující vteřinou;
vždy tisíckrát předem
s kým se bude muset rozloučit.

Mám ráda park před setměním
a zašpiněný rybník na návsi
do kterého v létě padají shnilé hrušky,
a ten kousek lásky co ke dnu klesá
přála bych si vylovit – střípek pra-čistoty.

Publikoval(a): Lugilla, 12.3.2014