Anotace: Noc, která přijde.

Dýchá na mě jeho horký dech,
svým tělem si na mě leh.
Sténal zaplaven rozkoší,
omámen v mém područí.

Síla ohně ho sladce pálí,
Anděl cudnosti se tiše vzdálí.
Drápy se zatínají do kůže,
krvácejíc z trnů růže.

Slast se zmocnila těchto duší,
srdce vzrušením divoce buší.
Spoutáni v marnosti času,
bez jeho pohledu navždy zhasnu.

Úd se dere ven,
pode mnou se bortí zem.
Propadám se do snu,
jsem lapena v nekonečném dnu.

S ním se zastavil svět,
utrhl čarovný květ.
Vzal mě do své říše pohádek,
bez vyčítavých otázek.

Je to mocný pán,
v tom velkém zástupu dam,
spatřil ochromující záři,
hledal odpověď ve snáři.

Myslel, že se také oddává snění,
však já ho vzala do skutečného dění.
Inspirace se probudila u obou,
spletena žhavou touhou.

On stále čeká na další noc,
kdy mu půjdu na pomoc.
Ukojit jeho zvědavost,
probudit zvrácenou hravost.

Publikoval(a): Rose-H, 9.3.2014